Z hlubin času

16. září 2012 v 14:41 | Jiří Sýkora
Tento text původně vznikl krátce po mém příletu do Japonska, konkrétně během popříjezdové organizace. Jelikož však byl silně kritický k AFS a protože v každém z nás ještě přežívá trocha socialistických manýrů v pdoobě autocenzury, nakonec byl z blogu a z článku "Over the hills and far away" (http://ztracenovprekladu.blog.cz/1108/over-the-hills-and-far-away) stažen. Můžete si ho však přečíst nyní. Budiž to začátkem krátkého oživení blogu v podobě publikace z různých důvodů nepublikovaných textů a článků.

(...)
Nyní budu chvíli nepříjemný a dost možná nezdvořilý. Přičinou je jeden velký, celosvětově fungující bordel zvaný AFS. Pokud se s nimi chystáte na roční pobyt, mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Dobrý je, že za sebou máte asi nejlepší agenturu organizující zahraniční pobyty na českém (nevím jak světovém) trhu. Ta špatná je, že ani tak to není žádná sláva. Na vině není ani tolik hlouček nadšených, neplacených dobrovolníků, kteří sice nic nevědí, ale dělají to z dobré vůle a nadšení pro věc. Daleko horší je to s jejich nadřízenými, kteří už peníze berou, ale stále nejsou schopni dobrovolníky nějak zorganizovat. Také oni zpravidla nic nevědí, je jim zatěžko udělat něco nadstandartního (jaké překvapení bylo, když jsme se dozvěděli, že spousta studentů jede do Japonska jen na půl roku prostě proto, že se neozvali a neudělali náležitý bordel) a obecně udržují trvalý chaos ve všech AFS záležitostech. Až do dnešního dopoledne jsme totiž nevěděli, jestli bude popříjezdová orientace v Tokyu, nebo v lokálních centrech, a jestli se tam tedy pojede rovnou, nebo až potom. I tak nám každý tvrdil něco jiného, dokud nezaznělo oficiální prohlášení.
Popříjezdová orientace je kapitola sama pro sebe. Autobus nás zavezl do hotelu, kde nás rovnou nasměrovali do jídelny, kde jsem si naházeli kufry na hromadu a vyfasovali slušivé cedule se jmény, které jsme za žádných okolností nesměli sundat. Omezení bylo víc, všechny je vypisovat nebudu, ale spíš než doporučení pro téměř dospělé, kteří se odhodlali strávit rok v neznámé zemi, to připomínaly pravidla pro školu (nebo spíš školku) v přírodě. Poté jsme pět (!) hodin čekali u prázdných jídelních stolů, než nám konečně rozdali klíče od pokojů, abychom se po třináctihodinovém letu mohli vysprchovat a alespoň trochu vyspat.
AFS soustředění jsou obecně zábava. Organizace jejich bloků funguje asi takto: vyberte z libovolní pedagogické příručky náhodnou hru, přidejte k ní první morální poučení pro pobyt v zahraničí, které vás napadne, a mořte s tím vaše svěřence tak dlouho, jak to půjde. Poté proces opakujte. Účastnit se musí, stěžovat si nemůžou, takže vše bude OK.
Korunu všemu nasadila příručka AFS pro Japonsko, která by se nelépe dala charakterizovat jako "Jste neschopní, nevychovaní barbaři a vše, co uděláte, naštve vaší hostitelsou rodinu, takže vás dříve nebo později vyloučíme". Docela dobře si dokážu představit nějakého účastníka s křehčí psychikou, který po přečtení této bružurky odmítne nastoupit do letadla. Tohle mi naštěstí nehrozí, možná proto, že jsem si ji přečetl až na palubě, takže jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Přiručka totiž opravdu, místo aby účastníka trochu uklidnila, informuje, že váš život v domovské zemi definitivně skončil a že jste jen existence bez lidských práv existující pouze pro pobavení hostitelské rodiny a školy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama