Inuyama

16. dubna 2012 v 16:56 | Jiří Sýkora
V dnešním článku si trochu zacestujeme časem. Konkrétně o tři týdny zpátky. Cestopis z Psí hory přináším se zpožděním především proto, že, jak každý kdo mě zná, moc dobře ví, jedna z mála věcí větších než moje železná vůle a obdivuhodná píle je moje bezmezná lenost. Jednuduše jsem posledních pár týdnů místo psaní hleděl na otevřené prázdné textové okno.
Taktéž se ukázalo, že návštěvnost je přímo úměrná době od vydání posledního článku, zatímco po aktualizaci spadne zpravidla na nulu.

Inuyama je pro mě místo zvláštního významu, a to toho, že se tam chystám podívat skoro už od samého začátku. Druhým takovým místem je velká socha Buddhy v Tokai-shi, kde jsem byl s otoosanem hned druhý den, bohužel bez foťáku, takže jsem se ho značnou dobu chystal zvěčnit. Jelikož Big B. byl konečně vypátrán - je schován v zalesněném vrchu kopce, kterých je v Tokai-shi kousek od sebe asi deset - rozhodl jsem se konečně vyrazit do Inuyamy.

Dominantou tohoto malého města severně od Nagoya-shi je především hrad, a to sice nejstarší v Japonsku. Přežil zemětřesení, nevyhořel, nezdemolovali ho během období Meiji a dokonce ho ani nevybombardovali Američané (pokud by jste se někdy divili, proč je v Japonsku tak málo původních památek, tak především proto, že Američané žárlil na Hitlerův killcount. kam se hrabou staletí válek a přírodních katastrof na americké ego uražené jediným překvapivým útokem...).
Z hradu je opravdu pěkný výhled do okolí. Inuyama leží v horách, a z jedné strany jí obtéká řeka, která zároveň suplovala část hradeb (dnes již zbořených). Vedení hradu se zřejmě cítilo poctěno mou návštěvou, a tak mi v ceně vstupenky přidělili i anglicky mluvícího průvodce. Moc milý chlapík, i když jsem z jeho vyprávění o "východním a západním týmu, jejich kapitánech a finálním mači u Sekigahary" měl pocit, že se o titul šóguna místo válčení hrál fotbal. Na druhou stranu jsem se o japonských hradech i samurajích dozvěděl pomalu víc, než za posledních z půl roku, a když zapáleně popisoval obranu hradu a se zájmem se vyptával, jak hrady bráníme u nás, měl jsem skoro pocit, že se někdo hrad pokouší dobýt každý sudý čtvrtek, a očekává, že podobná situace je i v Evropě.
Hrad byl založen v Období válčících států japonským šlechticem jménem Oda Nobuyasu. O něco později se jeho správy ujal Oda Nobunaga, jeden ze tří největších vojevůdců souboje o šogunát. Když potom Nagoyský hrad, který je z vrchního patra vidět, dobyl jeden z jeho rivalů, Tokugawa, pozdější šógun, mohli se na sebe za jasného počasí oba warlordi mračit celý den, aniž by museli opustit své hrady.
Odovi se také povedlo zajímavé prvenství - ke konci 16. století se mu povedlo shromáždit 300 mušket, což bylo nepředstavitelné číslo. Mimochodem, strop místnosti vládce hradu je speciálně upravený, aby po něm nemohli šplhat nijnové. Docela děsivé, když se nad tím zamyslíte. Člověk aby se bál, co mu spadne na hlavu, i doma.
Přímo pod hradem se nacházejí dvě svatyně, jež stráží sochy psů, podle nichž je Inuyama pojmenována.

Další zajímavostí je čajový altán, který nechal postavit jeden z největších mistrů čajové ceremonie. Interiér jsem bohužel tak moc docenit nemohl - asi nejsem dostatečný znalec - ale domek obklopuje opravdu kouzelná zahrada. Povedlo se mi tu také, tentokrát zcela náhodou, narazit na anglicky mluvícího průvodce. Mluvil dokonce i německy, a byl trochu zklamaný, že já ne. Samotný altán se jmenuje Joan, především proto, že jeho autor byl tajný křesťan, a portugalské "Joan" bylo jeho tajné křestní jméno.
Na město Inuyama také shlíží velký, nebo spíš obrovský chrám, kam se chodí řidiči pomodlit jako prevenci dopravním nehodám. Komplex je vestavěný do svahu, a kromě samotné Buddovy haly obsahuje několik majestátních budov, tři menší svatyně, dva hřbitovy a dvě zvonice. Z vrcholku je krásný výled na celé město.

Ještě jsem si ke sklonku dne zahrál na lovce kuriozit a navštívil svatyni Tagata. Co přesně v ní je, si povíme někdy po dvaadvacáté hodině. Teď pouze napovím, že je zasvěcená bohu mužské plodnosti.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zurg Zurg | E-mail | 7. května 2012 v 19:39 | Reagovat

Ale náhodou, takoví průvodci jsou nejlepší - "A takhle tady stál jeden, s tim kopím, a tady druhej, s lukem, a mám spočítaný že když jich bylo aspoň šest tak se mohli ubránit třeba i padesáti loupežníkům!" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama