Hirošima

26. dubna 2012 v 15:43 | Jiří Sýkora
V našel druhém (a snad prozatím posledním) díle o cestování do minulosti se podávíme na přelom března a dubna, a výlet do Hirošimy. AFS udělala gesto dobré vůle a uspořádala třídenní výlet pro několik studentů výlet na západ Honšu, konkrétně do Hirošimy, Kobe a Kyota.
Výlet měl, kromě řidiče, Japonce od AFS, veskrze evropskou náturu - kromě mě ještě jedna Češka (do té doby považována za zesnulou), Švéd, Švýcarka, Němka, Belgičanka a Portugalka, která za celou dobu výletu nezavřela ústní otvor. Dokonce skoro nejedla, jen aby mohla dál a dál žvanit. Jedinou výjimku oproti starému kontinentu byla jedna Kanaďanka, k tomu ještě quebecká separatistka s rodnou francouzštinou - jasná teroristka. Od okamžité exekuce ji zbaránil pouze pěkný kukuč, a fakt, že patřila k těm příčetnějším členům výpravy. Ale i tak byla bedlivě sledována pro projevy sabotáže, mluvení francozsky nebo vykřikování teroristických hesel jako "Je me souviens."

První den probíhal s výjimkou návštěvy ninjovské vesnice (stejně zastávám názor, že vesnice ninjů, která je vidět už od parkoviště, nemůže být autentická) poměrně monotóně. Denník z prvního dne, psal-li bych nějaký, by vypadal asi takhle:
"Sedíme v autě. Švýcarka a Němka na předních sedadlech o čemsi debatují v řeči Vaterlandu. Belgičanka, Portugalka a Švéd nadšeně debatují snad o každém disneyovském filmu, který kdy viděli, a o popové hudbě. Na Disneye jsem se nedíval, Ozzyho Osbourna, Deep Purple ani AC/DC nidko nezná, nemám se s nimi o čem bavit. Češka to vyřešila po svém - poslouchá MP3 přehrávač. Hořce lituji, že jsem mobil a sluchátka nechal doma. Pokouším se spát, ale pronásledují mě noční můry o Lady Gaga obalené v mase a držící v rukou růžový samopal."
Navečer jsme dorazili do hrošimského Comfort hotelu, vybudovaného podle americké franchiesy tak přesně, že jsem si připadal pomalu jako ve Státech - včetně kávy na recepci a automatu na led.
Den jsme zakončili výpravou na hirošimské okonomiyaki, vaječné placky, zde kromě klasické náplně jako krevety, maso a zelí obohacené hlavně o smažené nudle. Jsou údajně nejlepší v Japonsku a rozhodně nejlepší, co jsem zatím jedl.

Druhý den jsme vyrazili poměrně brzy ráno, a navštívili Hirošimský památník míru, což je zdvořilý název pro muzeum Velkého třesku. Zážitek odtud lze popsat jen velmi těžko. Dovolím si snad jen komentář, byť zcela z mého vlastního názoru, že je smutné, že po smrti něco mezi 500 000 a 1 milionem japonských civilistů následkem spojeneckých konvenčních náletů (k tomu něco přes 250 tisíc z Hirošimy a Nagasaki), po zničení dvou měst atomovými bombami jen pro zastrašení Sovětského svazu a takových praxích amerických vojáků, jako bylo lovení trofejí (zuby, lebky a další části těla mrtvých Japonců) se Amerika dál tváří jako "ti klaďáci". Přitom za americkou protijaponskou propagandu by se nemusel stydět ani Hitler, a velmi početná část Američanů by vám v té době řekla, že Japonci jsou podlidé a že nechtějí jen totální vítězství, ale kompletní genocidu japonského národa.
Za zmínku snad stojí, že budovu nejbližší epicentru, která zůstala stát, navrhl Čechoslovák Jan Letzl. Původně se jednalo o Prefekturální palác pro hospodářské výstavy, dnes je ponechán zakonzervovaný ve stavu, v jakém ho zanechalo patnáct kilotun atomové bomby.
Navečer jsme se přesunuli do městečka, jehož jméno již upadlo v zapomění, oplývající především krásným hradem. Na prohlídku ovšem nedošlo, jednak nebyl čas a jednak byl hrad právě v rekonstrukci.

Třetí den jsme navštívili město Kobe. Na ochutnávku předraženého hovězího bohužel (či snad naštěstí - jeden steak vás vyjde v přepočtu i na deset tisíc korun) nedošlo, jelikož jsme si prohlédli pouze místní Chinatown (ano, i japonská města mají místní čtvrti. pokud vás zajímá, jak vypadají, tak jsou přesně stejné jako čínské čtvrti v Americe). Tam jsme aelspoň ochutnali čínské knedlíčky plněné vepřovým masem.
Na poledne jsme se přesunuli do Kyota. Jelikož tam už většina účastníků byla, nebo se tam v brzké době chystala, místo běhání po památkách jsme se prošli starou čtvrtí vybudovanou v japonském stylu, vyrabovali pár obchodů a hodovali na rýžových koláčcích a zmrzlině ze zeleného čaje. Náhodně potkaná americká turistka zde přispěla k nekonečné hanbě svého národa, když o městě prohlásila, že "je to krásná autentická čínská vesnice."
Oběd jsme pojali trochu netradičně a zašli do McDonaldu. Japonci mají burgery poměrně dobré, ale z nějakého důvodu do každého dávají sázené vejce. Zjištění, že nikdo z přítomných nezná Pulp Fiction, mě dovedlo k pláči.

Pokud vás zajímají nějaké nové drby, zde jsou: jsem ostříhaný. Shodil jsem značně rašící hřívu vlasů, ze které nakonec holič po hodinové práci stvořil něco podobného týden odrostlému rekrutovskému sestřihu. Ale má pochvalu za to, že jsem se poprvé po dlouhé době při pohedu na své ostříhané já nelekl (alespoň ne moc).
Taktéž proběhl test sportovní zdatnosti. Ukázalo se, že i přes roční chátrání těla jsem stále nadprůměrně fyzicky zdatný Japonec, především díky fyzické síle, kde jsem jim trochu pobořil tabulky - každou rukou dokážu vyvinout stisk kolem pětašedestái kilogramů, což je o sedmnáct víc, než s kolika počítá nejlepší výsledek. Součástí testování byla také zdravotní prohlídka - museli jsme se svlékat do půl těla, takže ten, kdo mě zná osobně, se může bavit představou, jak jsem vedle Japonců s konstitucí člověka právě se navrátivšího z koncentračního tábora vypadal. Při té příležitosti jsem zjistil, že jsem přibral něco okolo pěti kilogramů oproti původní váze v Čechách. Okaasan toto sdělení polichotilo, já se snažil tvářit neutrálně a šel z počítače dolovat tréninkový program jednotek SEALs.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zurg Zurg | E-mail | 7. května 2012 v 19:47 | Reagovat

Paráda, tohhle byl snad nejvtipnější příspěvek (krom vážné chvilky u památníku) co jsem tu zatím četl, čekat se rozhodně vyplatilo xD Snad se dočkáme dalších, ještě vypečnějších :D

2 Jiří Jiří | 9. května 2012 v 10:34 | Reagovat

Bohužel tě trochu zklamu, poslední dobou se toho moc neděje a ještě nějakou dobu dít nebude. Ale chystám článek o japonské televizi, a možná pokračování článku o jídle, takže neztrácejte naději :)

3 Itusa Itusa | 11. května 2012 v 7:10 | Reagovat

Televize... Jo, to si fakt chci precist.

4 Jiří Jiří | 11. května 2012 v 8:11 | Reagovat

Wait... vy nemáte televizi?

5 Itusa Itusa | 14. května 2012 v 8:10 | Reagovat

Mame, ale japonska televize je tak uchylna, ze jsem zvedava co o ni sesmolis :). Ja to asi nejsem schopna prelozit z dojmu do slov...

6 kompas kompas | 31. května 2012 v 14:01 | Reagovat

Čím vysvětluješ roční chátrání těla? Cožpak vy nemáte něco jako tělocvik?

7 Jiří Jiří | 31. května 2012 v 15:10 | Reagovat

Máme, a popravdě je efektivnější než ten český. Ale i tak mám ve výsledku stejně méně pohybu, než doma - místo na Krav Maga chodím na kendó, kde se spíš než na fyzickou kondici klade důraz na preciznost technik, a protože po setmění nechodím ven, nemám kdy chodit běhat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama