Tokyo, den třetí a čtvrtý

7. března 2012 v 12:09 | Jiří Sýkora
Třetí den se počasí moc nezlepšilo (sice přestalo pršet, ale pořád bylo hnusně), zato se běžel Tokyjský maraton. Program jsme pojali poněkud odpočinkověji.

Jako první jsme zamířili do Senso-ji, jednoho z nejznámějších chrámů v Tokyu. Je zasvěcený buddhistické bohyni Kannon (stejné, jako chrám Osu-Kannon v Nagoyi), jejíž zlatý obraz zázračně vylovili rybáři z řeky někdy v sedmém století. Blízko chrámu byla také vytyčena maratovnoá trať, takže jsme se zašli podívat na běžce, a projít se po výjimečně pro auta uzavřených Tokyjských silnicích. Nedělní oběd byl poměrně líný, a asi po půlhodinovém bloumání jsme skončili u jedné z tokyjských specialit, polotekutých vaječných placek s náplní. Po obědě jsme se zajeli podívat na svatyni Yasukuni, která je zasvěcená padlým japonským vojákům. Američané, Číňané, Korejci a další, kterým Japonci v historii natrhli pozadí, ji považují za kontroverzní, zato je velmi oblíbená mezi japonskými veterány.
Poté jsme se šli projít po Shinjuku, nejoblíbenější čtvrti tokyjské mládeže, plné obchoďáků, karaoke barů a dalšího, co k večernímu/nočními Tokyu patří. Tam jsme nakonec také povečeřeli v jedné korejské restauraci - zejména korejské BBQ je teď v Japonsku velmi populární.

Čtvrtý den jsme byl opět sám, takže jsem se, abych se vyhnul špičce, během dopoledně šel projít po parku Ueno. Asi aby mě naštvalo začalo v pondělí opět svítit slunce. Na hoře Ueno byla také poslední bitva na konci období Edo, kde poslední šógunští loajalisté vzdorovali imperiálním silám. Nachází se ze tak mimo jiné i památník zmíněné bitvy, další tokugawská svatyně nebo třeba zoo.
Nakonec jsem se zašel projít po Ginze, pověstném tokyjském bulváru, který byl během období Meiji (otevření Japonska světu a jeho modernizace, přelom 19. a 20. století) symbolem nového Japonska se spoustou (tehdy) moderních budov. Gizna si vysloužila pověst tokyjské 5. avenue, a dodnes si uchovala svou noblesu. Po delší procházce po centru Tokya jsem zamířil na nádraží, nakoupil u vlaku "Tokyo banana" (místní specialita, piškot plněný banánovým krémem. je tradice z cesty přivézt rodině a kolegům nějakou dobotu), nasedl na Šinkansen a vyrazil na západ. Byl jsem v pokušení "omylem" přejet stanici a podívat se po Osace nebo znovu po Kyotu, ale nakonec jsem odolal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama