Tokyo, den druhý

7. března 2012 v 11:29 | Jiří Sýkora
Druhý den v Tokyu jsme začali poměrně brzy - o víkendu není ráno moc špička, takže jsme mohli vyrazit dříve bez obav z přecpaného metra. Švára musel pracovat, zato nás doplnili setřini známí. Bohužel ten den pršelo a byla mlha, takže Tokyo z nějakého neznámého důvodu připomínalo Londýn.

Jako první jsme zamířili na Tsukiji, proslulý tokyjský rybí trh, se zastávkou v blízkém chrámu, který byl bohužel právě rekonstruován, takže místo klasického honosného buddhisického oltáře tam byla poměrně slabá náhražka. Zato tam byly varhany - ano, v buddhisickém chrámu. Does not compute.
Samotný trh je bohužel z vetší části nepřístupný, hlavně kvůli četným obtížným turistům, kteří se pletli pod nohy jak rybážům, tak kupcům, osahávali čerstvé úlovky a obecně dělali bordel. Nicméně je pořád možné si projít uličky plné krámků prodávajících již naporcované čerstvé noční úlovky, doplěné o různá bistra a restaurace nabízející občerstvení vyhladovělým rybářům. Tam jsme zakotvili na předčasný oběd - jídlo, které jsem pojmenoval "třífázová miska", specialita tak místní, že se prodává snad jen v tom bistru. Základ tvoří mísa bílé vařené rýžě, vydatně posypaná různými nakrájenými syrovými rybami a lososím kaviárem. Nejdříve se v misce rozmíchá trochu sojovky s wasabi a celá směs se jí zaleje. Asi půlka se naloží do misky a sní. Poté se přisypou krájené nakládané houby, a do směsi se zamíchá mořský ježek - druhá fáze. Opět se asi dvě třetiny odjí. Pak se zbytek zaleje vývarem a sní - třetí fáze.
Poté jsme zamířili do Hama-rikyú-teien, jedné z nejpůvabnějších tokyjských zahrad. Což asi skutečně je, když je zrovna pěkné počasí. Navíc se kvůli tuhé zimě o týden opozdilo kvetení švestek, tudíž park působil trochu smutně. Nicméně z něj byl pěkný výhled na Tokyjskou zátoku, a byl v něm docela pěkný čajový altán, kde podávali dobrou machu.
Po prohlédnutí zahrady jsme vyrazili k Tokyo Tower - to je taková nenápadá 332 metrová imitace Eiffelovky. Její anténa je po březnovém zemětřesení ohnutá - zbytek veže to přečkal bez úhony. Teprve až z výšky si člověk uvědomí opravdovou rozlehlost Tokya - mlha trochu ustoupila, takže byla dobrá viditelnost - a všudě kolem jsme Toyko. Je to opravdu Město s velkým M. Ano, takové Las Vegas nebo Nagoya vypadá z výšky působivě, protože se táhne kam oko dohlédne, jenže tady jsou opravdu až k horizontu a ještě dál výškové budovy - žádná předměstí ani vilové čtvrti, ale jedno velké centrum. Jen v Tokyu žije okolo třinácti milionů lidí, ovšem s předměstími to tvoří asi 40 milionů. A spousta dalších lidí sem kadžý den dojíždí vlakem za prací. Navíc se Toyko neustále rozrůstá, a pokud ho zemětřesení v blízké době nesrovná se zemí, rozrůstat se bude. Tokyo má celkem třináct linek metra, nespočet vlakových linek, lodní taxi a tolik autobusů, že by se v tom nevyznal ani Pán Bůh.
Po věži jsme si ještě prohlédli okolí - konkrétně chrám rodiny Tokugawa i s rodiným hřibitovem, a zajeli jsme metrem do svatyně Meiji, kterou nechal postavit císař stejného jména, který se významně zasloužil o otevření Japonska zbytku světa. Ve svatyni jsou také dary, které obdržel - třeba sudy dobrého vína z celého světa.
Pouť jsme nakone zakončili v Dášence, jedné ze dvou českých restaurací v Japonsku. České, nebo třeba polské či německé jídlo tam vaří výborně, a postupně se na stole objevil český bramborový salát, boršč, smažený květák, utopenec, vepřová s knedlíkem a zelím, guláš, pivní sýr, nakládaný hermelín, osmažené klobásky a nakonec jako moučník koláč a jahodové knedlíky. Docela zajímavé bylo pozorovat domorodce, jak si s tím poradí - i české jídlo jedli japonským způsobem, tedy každý si z jednoho talíře nabere, kolik sní. Sledovat, jak se pokoučejí rozdělit talíř boršče do čtyř hrnečků bylo docela zábavné. Interiér je poměrně malý, celkem asi pro deset lidí, a v restauraci není ani jeden Čech pokud se neschovává v kuchyni. Zato je tam bohatá sbírka české literatury a konverzačních příruček pro cizince - vezměte Japonce, přidejte importované české pivo a učebnici češtiny, a máte o zábavu postaráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama