Jste to, co jíte

30. ledna 2012 v 17:11 | Jiří Sýkora
V minulém článku jsem si postěžoval na negativní vlivy místní stravy. Nyní by bylo možná zadobře to trochu okomentovat.

Japonské jídlo by se teoreticky dalo považovat za zdravé. Pokud nejste viking s apetitem hodným kyseliny chlorovodíkové, budete v pohodě. V případě, že jste já nebo Thor, už by jste měli začít přemýšlet, na čem právě hodujete (ale vzhledem k tomu, že to nedělám ani doma, se mi do toho tuplem nechce ani tady).

O japonské kuchyni je třeba předem říci, že je opravdu výborná. Zatímco česká kuchyně se hodí především do zimních měsíců (jen si zksute dát svíčkovou se šesti v čtyřicetistupňových vedrech a sedmdesátiprocentní vlhkosti), lehčí japonská zapadá do horkých a nedýchatelných dnů, kterách je v Japonsku plno. Na rozdíl od české se také o dost lépe tráví, ještě se mi tady nestalo, abych po obědě ležel zoufale břichem vzhůru a proklínal všechny bohy i ďábly, jako to občas dělávám v Čechách.

Základ klasického menu tvoří miska bílé rýže (ta se dřív jedla i k snídani). Zatímco u nás je rýžně příloha a za základ se považuje maso, tady je to přesně naopak - což vede ke zdlouhavým debatám a vysvětlování, ale zas tak odlišné to ve výsledku není. K rýži se servíruje značné množství příloh, což může být třeba ryba, smažené kuře, pečený bůček, salát, krevety, vařená dýně, řízek, omeleta, sýr... de facto cokoliv, co rádi jíte. Rýže může být nahrazena onigiri (rýžové kuličky balené v řase), nebo sushi (yeah, that's right. můžete jíst sushi, a ještě tvrdit, že se to vlastně počítá jako příloha. see how awesome that is? ale o sushi více později).
Výjimku tvoří několik jídel, ke kterým se rýžě ani další přílohy nepodávají. Například rámen - silný vývar s nudlemi, plátky masa, kukuřicí a výhonky - který začíná být díky anime a dalším prvkům japonské kultury známý i u nás, nebo jeho brácha udon, což je v podstatě to samé, akorát se silnějšími nudlemi. Někdy se podává i za studena, kdy se jedí jen samotné nudle namáčené do omáčky s nasekanou jarní cibulkou, a přikusuje se k tomu tempura (krevety, dýně, sépie a další poživatiny obalené a osmažené). Při konzumaci obou pokrmů je zcela v souladu s etiketou srkat, hlavně při jezení nudlí - do pusy se vám dostane více vzduchu a vývar rovnoměrně zasáhne všechny chuťové pohárky, takže si ho maximálně užijete - kdo někdy ochutnával kvalitní víno, ví, o čem mluvím. Nedá se říct, že by to byla povinnost, ale tak nějak se to od vás čeká - když to neděláte, tak si jídlo prostě nevychutnáváte.
Další výjimkou je třeba yakisoba, osmažené nudle se zeleninou, nebo okonomiyaki, taktéž nazývané "japonská pizza", což je vaječné těsto s čímkoliv, na co máte zrovna chuť. Dále na seznamu je třeba gjudon a další -don jídla, což je povětšinou miska rýže s toppingem, v případě gjudonu hovězí a opečená cibule. A mohli bychom pokračovat ještě mnohem, mnohem dál - Japonsko má i přes ne příliš velkou rozlohu obrovské množství různých jídel a hlavně místních specialit.

Je asi celkem zbytečné říkat, že se v Japonsku jí hůlkami. Je ale třeba zdůraznit, že na rozdíl od tradičního českého názoru je to jídelní názor velmi šikovný (pokud s ním člověk umí. na což ale stačí týden za předpokladu, že nejbližší vidlička a nůž jsou ve Vladivostoku a rukama jíst nechce) a dá se s ním v případě nouze sníst cokoliv, co nepřesahuje velikost mužské pěsti a dá se ukousnout (then again, vybírat s nimi zrnka kukuřice nebo jíst smaženou rýži může být celkem o nervy). Ti, kteří jsou tohoto znalí, mi odpustí, ale pro ostatní si dovolím návod k použití - spodní, nepohyblivou hůlku si zapřete mezi palec a ukazováček na jedné straně (tam, kde vás příroda za tímto účelem obdarovala velmi užitečným žlábkem) a o první článek prsteníku na straně druhé. Celou konstrukci pojistíte tím, že hůlku palcem stlačíte dolů (víceméně veškěrý tlak je tedy vyvíjen na prsteník. je VELMI dobrý nápad si ho neskřípnout do dveří). Druhou hůlku si zapřete mezi ukazovák a poslední článek prostředníčku, a opět stlačte palcem - zní to možná trochu složitě, ale jakmile přijdete, jak na to, jde to velmi snadno.
Stolovací kultura je samozřejmě hůlkám přizpůsobena. Veškeré jídlo je nakrájené na kousky o velikosti sousta, a naložené na talířích či mísách. Každý má před sebou jen jeden nebo dva malé talířky (podle počku omáček), popřípadě ještě misku na salát či polévku (na rozdíl od té naší se jí taktéž jako příloha) a misku s rýží. Každý si pak bere, na co má chuť (vždy se bere z talířů po jednou soustu, až na některé výjimky), a namáčí to do omáček, které má na svém talířku.
Omezení při stolování není moc (není tu nůž, který by jste si mohli strkat do pusy), ale některá přece - nenecháváte hůlky zapíchnuté do misky s rýží a nepodáváte si kousky jídla se sousedem, nebo vás rozsadí - když už, tak je položíte na talířek. Oba tyto úkony jsou součástí pohřebních rituálů, a hostitel by se třeba mohl obávat, jestli jste se mu o něčem nezapoměli zmínit. Dále se nesluší pokládat hůlky na ubrus - i kdyby by vás natolik zajímala chromatografická analýza dané omáčky, tak jsou stoly stejně často potažené snadno omyvatelným plastem. V restauracích se za tímto účelem používají malá zdobená "opěrátka" (tolik k tomu, co sakra v u těch hůlek dělají ty dvě keramické kachny). Doma postačí, když si je dáte napříč přes talířek nebo misku.

Na dezerty si v Japonsku moc nepotrpí, většinou se jedná o nějaká koláč či piškot, nebo rýžové koláčky plněné mletými sladkými fazolemi.
Kapitolou samou pro sebe jsou různé pochutiny, které se dají koupit v knénku na ulici. Japonci je mají fakt rádi, a dělají je fakt dobré, o čemž svědčí už jen návštěvnost různých stánků - takřka před každým jsou minimálně dva lidi, kteří něco dlabou, a další dva, kteří stojí frontu. To je ale minimum - výjimkou nejsou ani fornty čítající přes dvacetidí u těch fakt dobrých stánků.
Nabídka je různá - například karage, což znamená něco jako "čínské kuře". To jsou obalované a smažené kusy kuřete bez kostí, ne sice zrovna zdravé, ale naprosto úžasné. Kelímek o obsahu 0,4 litru sice vyjde v přepočtu na něco přes stovku, ale oproti třeba KFC je to opravdu nebe a dudy. Dalším oblíbeným snacekm je takoyaki, což jsou kousky chobotnice zapečené v těstíčku, pečené kuličky z rýžového těsta potírané omáčkou, klobásky - to znamená opravdu klobásky z namletého masa nacpaného do střívka, ne igelitový pytlík plněný strouhankou a masokostní moučkou.
Celkem populární je i různá zahraniční kuchyně, jako třeba kebab - ten je cítit na několik bloků daleko, a turečtí kuchaři tam dělají šou pro všechny kolemjdoucí, nebo neméně úžasně vonící brazilské restaurace. A pizzerie má vždycky přeplněno a frontu na dva bloky.

Hodně velký podíl na úspěchu japonského kulinářství má opravdu vysoká kvalita potravin. Zatímco v Čechách často jíme věci, které nemají kvalitou daleko k odpadkům, tady si lidé dávají opravdu záležet - za maso v supermarketech by se nemusel stydět kdejaký český řezník, ryby jsou jaksepatří čerstvé a ovoce a zelenina vypadají opravdu k světu, a na rozdíl těch doma neprotékají regálem a nesnaží se utéct z obchodu pryč. Normální věci tu prostě chutnají lépe, třeba poměrně známé hovězí z Kobe je toho dobrým příkladem. Obyčejné hroznové víno nebo třeba ananas jsou tu opravdu o několik tříd výše. A což takové hovězí po tisíci yenech za deset deka... Mimochodem, kromě předraženého Kobe hovězího si tu můžete dát třeba víno, deset tisíc korun za hrozen. S tím už jsem ale tu čest neměl.
Vždycky mě pobaví zástupy Brouků Pytlíků v diskuzích na internetech, kteří sveřepě a světaznalecky tvrdí, že Japonci jedí kontaminované a zdraví škodlivé jídlo. Na tom je vidět, že přes Japonsko neletěli ani letadlem. Pokud by se Fukušimská katastrofa stala u nás, tak se vsadím, že bychom radioaktivní jídlo dlabali a ještě byli rádi, že je na něj desetiprocentní sleva. Ale nezkoušejte to vysvětlit těm, kteří všude byli, všechno viděli, se všemi zachlastali a při tom se vlastně ani nezvedli od počítače.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Your Big Brother Your Big Brother | 31. ledna 2012 v 13:37 | Reagovat

Suepr clanek, nejvic se mi libi ta posledni poznamka, to sem se tlamal snad pet minut :D Btw. ted jsme si rikali s kamaradem, ze vlastne v Lidlu maj u nas nejepsi potraviny - ty nemecky odpadky jsou proste casto o dost lepsi, nez to, co se prodava v Tescu :D

2 Zurg Zurg | 31. ledna 2012 v 21:02 | Reagovat

Ha, štěstí, že jsem během čtení byl už po večeři ;)

3 kompas kompas | 1. února 2012 v 20:38 | Reagovat

Já jsem sice taky po večeři, ale nepomohlo. Dal bych si misku rýže. Nejraději přímo v Japonsku. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama