Cirkus

17. prosince 2011 v 18:55 | Jiří Sýkora
Po dnešku mám za sebou další důležité prvenství ve svém životě: navštívil jsem cirkus. Díky jisté sebrance lidí (ano, myslím vás, styďte se) jsem si vypěstoval jistou úroveň podezřívavosti k lidem cirkusové profese, naštěstí protentokrát nepotvrzenou. Show byla nicméně úžasná, kasakdéři buď velmi odvážní, nebo zcela a naprosto šílení, a klauni navzdory očekávání i vtipní.

Trochu mimo notu jsem si při pozorování vystoupení uvědomil jednu věc: že kromě cirkusáků jsem jediný bílý člověk ve stanu (spletl jsem se, byla tam ještě jedna Kanaďanka, co v městě zvaném "Kadia" učí angličtinu). Což není zjištění nikterak nové, ale docela zajímavé - za svůj pobyt jsem kromě dalších zahraničních studentů potkal celkem pět neasiatů - zmíněnou Kanaďanku, dve Američanky s v velkým pomyslným nápisme "turistky zde" (který mám občas taky, ale jednuduše se musím tvářit divně, když na mě automat na pití začne nadšeně mluvit), jednoho businessmana a jednoho černocha. Nagoya je město poměrně významné průmyslově, logisticky a částečně i historicky (je tu uložen "Meč sekající trávu", jeden z darů, které dostala císařská rodina od sluneční bohyně), ale ne turisticky. Je vidět, že naprostá většina obyvatel nikdy v životě neviděla bělocha, což se jednak projevuje takřka úsměvnou zdvořilostí a nadšením místních, stejně jako občasným nepokrytým zíráním. A někteří studenti mají také jen dvě sociální rychlosti, "Japonec" a "retard", takže jim chvíli trvalo, než přišli na to, že má neschopnost rozumět Japonšitině ještě neznamená, že jsem nesvéprávný.
Když je tu člověk bílý, je automaticky Američan, v lepším případě Australan. Zato jsou nadšení, když se dozví, že jste ze země, která actually má nějakou historii, a dokonce z Prahy, kterou tu znají opravdu všichni. Naší výtvarkářku to dokonce uchvátilo natolik, že uspořádala výstavu fotografií z Čech (v poměru 2:1 Praha a Kostince). Na vysvětlování, že už dvacet let nejsem Československo, už jsem dávno rezignoval.

Aktuálně zde panuje tuhá Japonská zima, tedy mezi pěti a deseti stupni, někdy dokonce až kolem nuly. Všichni se mě ptají, jestli mi v košili s krátkým rukávem není zima (kromě japonštináře, který prohlásil "sensei no tomodači" a sundal si sako). Nějak asi ty fotky zapadané Prahy nepochopili.
S větrem už je to tu horší, je opravdu studený, a sako od uniformy není zrovna větru vzdorné. Což je trochu nepříjemné, když musíte jet ráno dvacet minut do školy, ale už opravdu osina v zadní části, když musíte hodinu stát na větru, navíc ve stínu, protože nějakého génia z vedení školy nenapadlo, že by tam mohla být kosa a že bychom třeba taky mohli jít dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Itusa Itusa | E-mail | 18. prosince 2011 v 0:47 | Reagovat

Máš z cirkusu nějaké fotky, nebo se nedalo?

2 Jiří Jiří | 18. prosince 2011 v 0:51 | Reagovat

Nedalo, bohužel. Mám stan, ale uvnitř bylo focení zakázáno, věčná škoda.

3 Itusa Itusa | E-mail | 18. prosince 2011 v 21:54 | Reagovat

Sucks :/...

4 Jiří Jiří | 20. prosince 2011 v 10:22 | Reagovat

Aby vám to nebylo líto, tak tadyje alespoň odkaz na jejich webovky:
http://www.cirquedusoleil.com/en/shows/kooza/default.aspx

5 Zurg Zurg | 20. prosince 2011 v 17:49 | Reagovat

Mimochodem, Kusanagi je možné spatřit, nebo je někde děsně schovanej? :)

( http://www.comicsdb.cz/pics/3645/b_c3645-a626f24f5b970cc83ba1c953df64acf4.jpg ;)

6 Jiří Jiří | 21. prosince 2011 v 6:32 | Reagovat

Bohužel, meč je schovaný uvnitř svatyně a smí k němu jen císař a několik vybraných šito kněží. Na kněze se mi nechat se vysvětit nechtělo, a moje plány, jak se stát císařem, zatím ještě ovoce nepřinesly, takže jsem si tam jen zazvonil a pomodlil se. Ale i tak to stálo za to, vzhledem k tomu, že svatyně je kolem 1900 let stará, a že se park kolem ní díky podzimu nádherně vybarvil. Na to, že leží hned vedle jednoho z nagoyských hlavních dopravních tahů, je tam nádherný klid :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama