Září 2011

Svatyně Ise

19. září 2011 v 10:12 | Jiří Sýkora
Dnes byl Den úcty ke starým, což v praxi znamenalo den volna. Celá naše rodina se tedy vydala na výlet ke svatyni Ise, asi hodinu a půl jízdy autem od Tokai-shi.

Chrám Ise byl významným poutním místem během období Edo (1603-1867), kdy se téměř pětina celého Japonska vydávala na pravidelné cesty do této svatyně. Dnes už je cestování jednodušší (a lidé o půl metru vyšší), a pořád je tady narváno.
U hlavního oltáře bylo bohužel focení zakázáno. V areálu je mnoho stavařů, svatyně se každých dvacet let staví znovu.
"Vážně? Proč?" ptám se.
"Náš bůh rád bydlí v novém domě," směje se otoosan. "Navíc by za padesát let řemeslníci zapoměli, jak se to dělá."

Cestou zpátky okaasan a onisan blbi s kanji a mým jménem. Ukázalo se, že "Džiri" (japonská zkomolenina "Jiří") znamená "samuraj, co žije na venkově", a "Šikora" "dobrá báseň". Člověk netuší, co má za jméno, dokud nepřijede do Japonska.

Škola, povinnost vola

18. září 2011 v 16:44 | Jiří Sýkora
Některé z vás zajímalo, jak vypadá japonský školní den. Dnes se dočkali.

Japonské školství je sice poměrně nudnější, než by se mohlo z některých anime zdát, ale přesto je to celkem zajímavá zkušenost. Hlavní rozdíl mezi naším a japonským vyučováním je, že škola začíná každý den v 8:40 - pochváleny buď osvícené japonské mozky. Do školy se jezdí na kole, které se nechávají v přístřešku hned u brány - kola se nezamykají, nikdo je nehlídá, a zcela očividně se moc nekrade. Každý student nosí uniformu - pro kluky je to bílá košile s krátkými rukávy a černé kalhoty, dívčí uniformu můžete najít mezi obrázky. Do školy je také zdvořilostním zvykem dorazit tak deset minut před začátkem.
V 0840 se ještě učit nezačíná, do třídy přijde třídní učitel a informuje je o důležitých novinkách. Pak je deset minut pauza, a v 0900 se začíná učit. Dopolední blok má čtyři hodiny, třída se kromě tělocviku a vývtvarky nestěhuje. Následuje oběd, také ve třídě - každý žák si přinese vlastní balíček s jídlem. Kdo ne, může si jídlo za pár stovek jenů koupit u stánku před školou.
Následuje odpolední blok, který má dvě, výjimečně tři hodiny - ta třetí je zpravidla povídání s třídním učitelem o budoucí kariéře. Nakonec si žáci uklidí a zametou třídu, opakuje se informační desetiminutovka s třídním a jde se domů - nebo na kroužky, některé jsou denně, jak po, tak i před školou. Vzhledem k tomu, že škola končí v půl čtvrté, respektive páté, domů se tak podívají opravdu až večer. Někteří cílevědomí (nebo dle evropských standardů šílení) žáci mají odpoledne ještě jednu "školu", kde pokračují ve vyučování.
Rozdílů není mnoho, ale jsou poznat. Každý student má vlastní, byť malou lavici. Nevstává se, hned jak vejde učitel, ale až na pokyn - a to ne učitelův, ale jednoho z žáků. Žáci se přezouvají v malé budově, která spíš připomíná garáž, hned jak vejdou do areálu - v přezůvkách jdou i venkem, nikdo to neřeší. O hodinách jsou studenti tiše, až na občasné výjimky si nepovídají ani nespí. Fyzika, chemie a biologie jsou tu sjednocené jako "věda", naopak je na dvě části rozdělená angličtina (mluvení a čtení) a matematika - math "x" a "y".
Ale jedna věc je stejná po celém světě - matfyzáci.

Na Rajče jsem přidal několik nových fotek, konkrétně z městského parku Tokai-shi a jednoho z místních chrámů. Enjoy.

Fotky

8. září 2011 v 14:52 | Jiří Sýkora
Vzhledem k tomu, že fotogalerie na Blog.cz není zrovna user-friendly, přemístil jsem fotky na Rajče.


Nagoyjský hrad

7. září 2011 v 3:15 | Jiří Sýkora
Včera jsme se otoosanem šli na sportovní den ve škole. Že se sportovní den přesouvá na dnešek jsme se bohužel dozvěděli až na místě. Místo toho jsme si udělali výlet na Nagoyjský hrad.

Hrad byl místními feudálními lordy postaven kolem roku 1612. Původně zde (pokud jsem správně pochopil brožurku) stál jiný hrad, tento ho nahradil. Dominantou hradu byli dvě sochy delfínů (poněkud řízlých krokodýlem). Hrad ze druhé světové války vyhořel, zničen byl palác, citadela a hlavní brána. Citadela a brána byly opraveny v 1959, stejně jako delfíni, kteří v požáru vzali za své. Palác se momentálně rekonstruuje.

Fotky najdete v galerii. Uvnitř hradu bylo s vyjímkou přízemí a prvního patra zakázáno focení, takže jste přišli o pár nádherných čajových místnosti a několik pěkných samurajských zbrojí.

"It's gonna rain!" "Thanks, Ollie."

5. září 2011 v 5:58 | Jiří Sýkora
Tajfun je kódové označení NATO pro třídu ruských ponorek 941 Akula, podmořských obrů o výtlaku 48 000 tun, což je více než dvojnásobek výtlaku třídy Ohio. Jedná se o největší ponorky všech dob - it's huge, it's russian, od ocasu po příď měří 170 metrů. Celkem mají dva 650mm torpédomety, čtyři 533mm a nesou 20 balistických raket. Pohání je hned dva jaderné reaktory. V historii bylo postaveno celkem šest ponorek třídy Tajfun, sedmá nebyla dokončena a nakonec skončila ve šrotu. V současnosti jsou tři ponorky odstavené, dvě kotví v Severodvinsku a jedna je využívána pro zkoušky.

Tajfun je také východoasijské pojmenování pro tropickou cyklónu. Jedna se právě přehnala přes Nagoyu. Musím říct, že mě krapet zklamala - tři dny tu foukal pořádný vítr, včera přišel pořádný slejvák. Dnes zatím ticho jako po pěšině. Nutno říct, že tajfun Japonce nijak nestresoval - byla přesunuta školní prohlídka, zavřela se okna a bylo. Tajfun není věc v Japonsku nijak vyjímečná, objevuje se tady tak šestkrát do roka.

Vzhledem k tajfunu se jako první z festivalů odehrál koncert školní kapely, protože ten se konal uvnitř. A to "kapely", asi in "kapely", tzn., že opravdu hráli, a to dobře, ne že polovina hru pouze předstírala, jak to známe z našich škol (ano, Mistře, bež se zahrabat, tyhle fakt nedáš).

Včera pro nás AFS připravila "Welcome party". Na 2, slovy "dva" studenty (plus jejich rodiny), se tu sešlo patnáct, slovy PATNÁCT dobrovolníků. Jak to vypadalo? Přišli jsme, představili jsme se, v trapém tichu jsme jedli jídlo nakoupené v supermarketu, pak jsme chvíli něco blábolili o našich vlastích, pak zase chvíli jedli, pak jsme dobrovolníky přestali bavit, takže si povyprávěli své životní příběhy, zatleskali si a šlo se domů.

Na závěr vtip:
Přijde dobrovolník do fiktivní agentury.
"Chtěl bych u vás dělat dobrovolníka."
"Dobře."
"A kdy mi začne školení?"
"Právě skončilo."